S druhým dílem epické fantasy ságy Archiv Bouřné záře mám pouze jediný (ne až tak velký) problém. Slova paprsků jsou až příliš podobná skvělému prvnímu dílu. Děj se sice posune značně dopředu, avšak struktura příběhu je v podstatě úplně stejná. Stále jsme na Roztříštěných planinách, stále bojujeme proti Paršendům a na konci nás opět čeká velká bitva. Tento fakt mě během čtení početných 970 stran nejednou vytanul na mysli. Opět sice pomáhají početná intermezza, v nichž zavítáme do jiných koutů a za jinými postavami v kontinentu Rošár, avšak je to málo. V příštím díle bych už rozhodně ocenil rozmanitější „výpravu“, když si pomůžu filmovou terminologií.
Nenechte se ovšem mýlit. Slova paprsků se opět řadí mezi tu nejužší špičku mezi rozmáchlými fantasy eposy. Zajímavé hlavní postavy začínají testovat hranice svých možností (tentokrát hraje prim Šalán a její retrospektivy), vypjatých a akčních pasáží je také dost a dojde i na pletichaření a intriky nejen mezi aletskými velkoknížaty. Mnohem větší roli například dostanou nebezpeční a tajemní Krveduchové. I přes monstrózní počet stran mi čtení velmi pěkně odsýpalo a do třetího dílu se opět pustím s velkou vervou (pravděpodobně až v roce 2018).
P.S: Společné (nedobrovolné) putování Kaladina a Šalán napříč roklemi je prozatímním vrcholem prvních dvou dílů.
P.P.S: Ilustrace jsou opět perfektní.
Naše hodnocení
Vaše hodnocení
Nejnovější komentáře