Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti

     Jako velkolepý filmový (re)start rozmáchlého komiksového univerza až příliš utahané a rozpačité. První hodina filmu má pozvolnější tempo a především se v ní mluví, což by bylo v pořádku, kdyby byly dialogy vytříbené a úderné, což často nejsou. Ke slovu se dostane jak Superman (Henry Cavill), tak i Batman (Ben Affleck), a hodně prostoru dostane také hlavní padouch Lex Luthor (tradičně užvaněný a výstřední Jesse Eisenberg). Všechny tyto rozhovory, monology, flashbacky, snové sekvence a motivace nemotorně směřují děj k očekávanému souboji dvou hlavních superhrdinů ve druhé půlce filmu, který po jejich společném prozření vede k jinému souboji. Ten naše dvě komiksové ikony svedou spolu s Wonder Woman (Gal Gadot) proti nově zrozené mimozemské hrozbě (vše známe z trailerů, není to spoiler), aby zachránili město, svět a tak podobně.

      Celé je to samozřejmě extrémně přitažené za vlasy, což by mi nevadilo, kdyby byl film po celou dobu zábavný a měl drajv. Není a nemá. Batman v Superman je tak o třídu horší než druzí Avengeři. Snímek nemá až tak dobré efekty, což je vzhledem k čtvrtmiliardovému rozpočtu docela průšvih, a není ani moc vtipný. Světlou výjimku představuje Batmanův hláškující sluha Alfréd (výborný Jeremy Irons). Je jedním z největších kladů filmu spolu s veškerými akčními scénami (Batmanův souboj ve skladišti je výtečný), a Batmanem, na jehož budoucí sólovku se rozhodně už těším. Na další týmovku už tolik ne. To by musela být mnohem celistvější, dynamičtější a v rámci možností i smysluplnější. Nějaké navozené emoce by příště taktéž neškodily. No, bude to chtít velké zlepšení… a rozhodně i výměnu režiséra – rutinér Zack Snyder mě už značně unavuje.