Liga spravedlnosti

        Na konci minirecenze průměrné loňské komiksovky Batman v Superman jsem psal, že by bylo fajn, kdyby následná týmovka byla celistvější, dynamičtější, smysluplnější a emotivnější.  No a nová velkolepá týmová komiksovka od DC Comics, Liga spravedlnosti, v jisté míře splňuje alespoň dvě z těchto přání. Poloviční úspěšnost v tomto případě beru ještě jako výhru. Hlavní výhodou filmu je poměrně krátká stopáž (pod 2 hodiny), což rozhodně není myšleno pejorativně. I díky tomu Liga spravedlnosti není tolik přeplácaná a utahaná jako její předchůdce. Právě naopak – je to celkem kompaktní podívaná se slušným drajvem a ucházejícími akčními scénami.

         Nějakou velkou smysluplnost a emoce zde ale najdete jen těžko. Klasický neoriginální příběh o záchraně světa tyto hodnoty prostě nenabízí, ale to bych ještě překousl. Bohužel ale nepřekousnu zoufale generického záporáka (nějaký paroháč se sekerou) se zoufale generickými poskoky (nějaké poletuchy) a zoufale generickými okolními efekty a proprietami. A je to škoda, poněvadž náš tým superhrdinů docela dobře šlape a občas se členům povede i nějaký ten humorný moment (občas taky ne). Pořád se bohužel pohybujeme někde mezi těmi slabšími komiksovkami – drtivá většina marvelovek je prostě a jednoduše zábavnější a lépe propracovaná. Případné pokračování, na které vzhledem k neočekávaně nízkým tržbám možná ani nedojde, mě opět nechává naprosto chladným.