37. Páteční podvečerní… o nejlepších filmech první poloviny léta

     Letní filmová sezóna se nám právě přehoupla do své druhé poloviny, a proto je nejvyšší čas na menší bilancování, které tradičně provedeme v naší pravidelné rubrice Páteční podvečerní. Dosavadní úroveň letošních letních filmů by se sice dala v porovnání s minulými letními sezónami označit spíše jako průměrná, avšak nouzí o zajímavé filmy jsme rozhodně netrpěli. Na trhu se objevila jak spousta nadupaných blockbusterů, tak i množství povedených žánrovek a jiných menších filmů, které jednomu z nejplodnějších filmových období určitě neudělaly ostudu. No a jaké, námi recenzované, snímky nás nejvíce oslovily, se dozvíte v následujících řádcích – přejeme příjemné a inspirativní počtení.

     Zhruba v půli června jsme vydali minirecenzi westernu Slow West. Jedná se o povedenou žánrovku s tradičně výborným Michaelem Fassbenderem v hlavní roli, který v tomto žánru rozhodně není žádným nováčkem. Film nás zaujal především krásnými lokacemi Nového Zélandu, jenž dovedně zastaly kulisy divokého Západu, ale i příběh a vůbec celková soudržnost tohoto malého filmu jistě potěší všechny milovníky westernů a dobrodružných snímků. Chvíli na to do kin vtrhli dinosauři z očekávaného Jurského světa. Od filmu jsme toho mnoho nečekali – přinejlepším důstojné navázání na původní třídílnou sérii v podobě nenáročné letní oddychovky, kteroužto Jurský svět i nakonec byl, ovšem s pořádnou porcí přidané hodnoty. Tu představovalo množství sympatických postav (Chris Pratt!), excelentní výprava a efekty, spousta výživného napětí a v neposlední řadě dobře dávkované tempo, které nenechalo diváka ani na chvíli vydechnout. A tak to máme rádi. Snímek byl také náležitě oceněn v podobě obrovských tržeb, momentálně atakujících hranici 1,6 miliardy USD, čímž se dostal na třetí místo v kategorii nejvýdělečnějších filmů všech dob. Co k tomu dodat – dinosauři prostě pořád táhnou představitele všech věkových generací do kin, a pokud je i samotný film výborný, tak už je v podstatě vyhráno. Těšíme se na další díly.

     V dalším průběhu léta nás potěšila především různorodost a kvalita recenzovaných snímků. Do starých (dobrých?) mafiánských časů jsme se přenesli ve vynikající gangsterce La French, ve které si to na férovku rozdali nekompromisní soudce s nelítosným bossem drogového kartelu. Souboj to byl vskutku atmosférický a vyhrocený, a jeho zručná realizace nás nenechala na pochybách, že Francouzi umí převést tento značně oblíbený žánr na stříbrné plátno jako málokdo. Posléze se nám do rukou dostal český horor Ghoul od kaskadéra a nadějného režiséra Petra Jákla. Inu a po jeho zhlédnutí u nás rázem označení „český horor“ nabylo mnohem podstatnějšího významu. V celosvětovém měřítku se sice jedná o lehce nadprůměrný horor, avšak v kontextu nevalné kvality českých filmů Ghoul představuje výborně natočený a zrežírovaný snímek, který vás spolehlivě vyděsí i díky správně zvolené found footage formě, tedy vtáhnutí do děje z pohledu kameramana. A to je na český film opravdu skvělé – další projekty Petra Jákla budeme rozhodně bedlivě sledovat (dočkáme se velkofilmu o Janu Žižkovi?). To tedy byla gangsterka a horor a zbývá nám už jen třetí do party – nějaká komiksovka. Tou je Ant-Man, tak trochu netradiční příspěvek od tvůrců z Marvelu, kteří dokázali, ze umí natočit i menší a komornější film, jenž je paradoxně zábavnější než většina jejich klasických opulentních spektáklů. Nechybí v něm klasické marvelovské propriety, jako vytříbený audiovizuál, bezkonkurenční efekty či příběh o záchraně světa, ovšem navíc Ant-Man přináší i kopu humoru a nadsázky, a také originální akci založenou na měnění velikosti hlavního hrdiny. Pokud bychom měli Ant-Mana porovnat s druhými Avengery, tak u nás mravenčí muž vyhrává na plné čáře, a to by ještě před pár měsíci tipoval asi málokdo.

     Během probíhajících prázdnin jsme se dočkali i zajímavého díla v kategorii televizních filmů, za nímž zcela nepřekvapivě stojí HBO. Jedná se o bláznivou tenisovou komedii 7 Days in Hell, která i přes svou kratičkou stopáž čítající 40 minut, přinesla takové množství vtipu a ztřeštěných scén, že by to vystačilo i na dva celovečerní filmy. Občas sice fórky přešly pomyslnou tenkou hranu trapnosti, ale jako letní osvěžení působí tato poťouchlost víc než dobře. Nakonec je ještě třeba dodat, že jednu z hlavních rolí ztvárnil Kit Harington – Jon Sníh ze Hry o Trůny. Na přelomu léta jsme také konečně viděli výborně zvládnutou filmovou adaptaci historické kriminálky Dítě Číslo 44, v níž se sešlo nezanedbatelné množství hereckých hvězd, které tento film spolu s unikátně vykreslenou atmosférou strachu v poválečném SSSR, zcela jistě povýšili na pozici jednoho z nejlepších červencových filmů. Natáčení probíhalo převážně v České republice, a také to bylo ve filmu krásně vidět – průmyslové exteriéry Kladna a Ostravy se prostě nezapřou. V následujícím týdnu dorazil Tom Cruise se svou pátou Mission Impossible, což byl nejen jeden z nejočekávanějších filmů léta, ale i celého roku. A značné očekávání bylo splněno. Takto skvěle vystavěný, z části oldschoolový a z části novátorský špiónský thriller tu nebyl už ani nepamatujeme. Cruise potvrdil pozici možná poslední hollywoodské hvězdy, která táhne lidi do kina už jen zvukem svého jména, a také upevnil pozici celé série, jíž předvídáme světlou budoucnost. Snímek pořád běží v českých kinech a my vám doporučujeme na něj zajít -garantujeme vám, že nebudete zklamaní.

     Začátek srpna se nesl ve znamení menších a ne tak očekávaných filmů, ať už se jednalo o estonsko-finské válečné drama 1944, jenž přineslo zcela odlišný pohled na největší válečný konflikt v lidských dějinách, či komorní romantickou konverzačku Before We Go, režijní debut Chrise Evanse, který do stojatých vod romantických dramat přinesl svěží vítr. Tyto filmy si jistě vychutnají nejen hledači méně známé historie a notoričtí milovníci romanťáren. Jsou skvělé – určitě se na ně podívejte. Na závěr ještě zmíníme zatím poslední námi recenzovaný film Bojovník, což je variace na slavného Rockyho, v níž vyniká Jake Gyllenhaal jako osudem těžce zkoušený boxer Billy Hope. Snímek sice neoplývá originalitou, ale v rámci žánru boxerských dramat rozhodně má co nabídnout. A to je prosím vše. Jak už jsme předesílali na začátku, tak první polovina léta nabídla solidní počet zajímavých snímků, přičemž nejvíc oceňujeme jejich různorodost. Ať už jste fanda toho či onoho žánru, tak jste si určitě přišli na své, a tak je to správně. Nyní se už rozloučíme s přáním toho, aby se i druhá půlka nejteplejšího ročního období nesla v podobném duchu – u dalších článků a minirecenzí na webu a skvělých filmů v kině či na dvd opět na počtenou a třeba i na viděnou! 🙂