Veterán literární fantastiky Steven Erikson (Malazská kniha padlých) v poslední době často přechází ze své fantasy domoviny do sci-fi světů. V případě románu Radujme tento přesun sice není úplně plynulý, ale kniha i tak stojí za přečtení. Slavný tvůrce zde vsadil na téma prvního kontaktu lidstva s mimozemšťany, které ovšem neproběhne podle zaběhlých představ ze sci-fi filmů a jiných knih. Stane se tak v podstatě nenásilnou „inkognito“ cestou, kdy nepřítomní mimozemšťané pomocí pokročilé umělé inteligence, působící z vesmírné lodě, začnou silně ovlivňovat dění na planetě Zemi. Pomocí pokročilých technologií začnou uvádět lidstvo takzvaně do latě: aby neničilo planetu a zároveň i sebe, a dají mu i okusit některých vymožeností.
Základní ekologické poselství je zaobaleno do příběhu desítek rozličných lidí po celém světě, z jejichž pohledu autor zprostředkovává aktuální fáze mimozemské intervence. Na mnoha pasážích je vidět autorovo mistrovství a smysl pro neotřelé a poutavé podání zápletky. Zároveň ale bohužel opět sem tam „přebírá kontrolu“ spisovatelovo filozofické já, které nechá čtenáře vymáchat ve všemožných existenciálních a hlubokomyslných úvahách. A ty podle mě zbytečně rozmělňují a zpomalují zajímavý příběh. Namísto skvělé sci-fi tu máme pouze velmi dobrou sci-fi, což pořád není úplně málo.
Nejnovější komentáře