Spectre

     Značně rozporuplná a nevyvážená bondovka, které chybí jak živelná dravost Casina Royale, tak i tíživá osudovost Skyfallu, a v rámci craigovské série hraje spolu s Quantum of Solace druhé housle. Děj Spectre sice poměrně zdařile a plynule navazuje na předešlý díl, avšak velmi záhy začne znatelně drhnout, a to především kvůli děravému scénáři. James Bond je tentokrát na stopě mocichtivé tajemné organizaci Spectre, která v pozadí tahá za nitky a snaží se o ovládnutí světového dění, což samo o sobě nehraje nějakou velkou roli a má to pro příběh pramalý význam, poněvadž se tato linie brzy roztříští do slepence ne úplně navazujících scén, které si ale jde docela užít. Aspoň tedy v rámci možností.

     Co se jednotlivých sekvencí týče, tak nejsvětlejší momenty Spectre představuje opulentní mexický úvod, Bondova návštěva v římském sídle Spectre a rvačka ve vlaku. Dále film boduje především formou – kamera i audiovizuál jsou opravdu špičkové a monumentální rozpočet je zde skutečně vidět. Za zmínku stojí ještě nadstandardní množství úderného humoru a solidní vedlejší „byrokratická“ linie s hlavouny tajných služeb, ale tím s výčtem pozitiv definitivně končíme. Za velké průšvihy považuji především nevýrazného záporáka v podání jindy skvělého Christopha Waltze, který místy téměř paroduje sám sebe, a dále mě nepříjemně překvapila plochost ženských charakterů (vyjma Money Penny) a naprostá nelogičnost jejich činů. Bond girls například skáčou s Bondem do postele v těch nejnepravděpodobnějších chvílích, a to se ještě paradoxně ani nedočkáme nějaké smyslné milostné scény, poněvadž na ni asi nezbyl čas (hlavně že má film sáhodlouhé dvě a půl hodiny).

     Nenechte se mýlit – i přes negativní vyznění předešlých řádků je Spectre pořád dobrým filmem, kterému jsme schopen odpustit to horentní množství nelogičností a nenávazností, abstraktní dialogy vedené v metaforách a zpravidla průměrnou akci. Dvacáté čtvrté bondovce ovšem nemůžu odpustit něco mnohem více prozaičtějšího – veškeré dění na plátně mě nechávalo naprosto chladným. Film ve mě nevzbudil v podstatě žádné emoce, a to se mi u žádné jiné craigovské bondovky doposud nestalo. Na více než lepší tři hvězdy to zkrátka není.