Hellblade: Senua’s Sacrifice

Platforma: pc, PS4

Hraní Hellblade: Senua’s Sacrifice od britského studia Ninja Theory pro mě představovalo opravdu unikátní zážitek, jemuž se letos nic nevyrovná. Bohužel to ale není míněno pouze v pozitivním slova smyslu. Tato bojová adventura má několik zásadních kladů, kterým vévodí propracovaný a originální příběh. Ten sleduje putování keltské válečnice jménem Senua do severského pekla Helheim, kde chce vysvobodit svého milého ze spárů temnoty. Silná zápletka založená na severské mytologii je umocněna neutěšeným Senuiným stavem, jelikož naše bojovnice trpí mentální poruchou, která ji způsobuje všemožné vidiny, a také slyší našeptávající hlasy v její mysli. Druhý zmiňovaný „neduh“ je do hry skvěle zakomponován a hlasy slouží například jako glosátoři situace, ale také jako pomocníci ve chvíli záseků a během boje.

      Hra je zasazena na daleký sever a podle očekávání je tamní opuštěné prostředí silně atmosférické, byť mírně repetitivní. Audiovizuálu opravdu není co vytknout a takové animace hlavní hrdinky jsou opravdu skvostné. Chválit ovšem nemůžu samotnou herní náplň. Opakující se souboje začnou být nudné asi tak po hodině hry a nic na tom nezmění ani několik bossů. Taková bitka v potocích krve působí jako špatný vtip. Brrrr.  Hádanky jsou na tom o něco lépe a v průběhu hry se alespoň mírně obměňují, ale také to není ono a jeden hlavní styl rébusů (umisťování run) se opakuje po celou hru. Je to velká škoda, ale krátce po dohrání se nemůžu zbavit dojmu, že jsem se zúčastnil jednoho pověstného těžkého vítězství formy nad obsahem. A to mě velmi mrzí, poněvadž některé momenty z této účasti patří mezi mé nejsilnější herní zážitky tohoto roku… Tak trochu trpké 3,5 hvězdy.

Ukázka ze hry

Minimální HW konfigurace: Windows 7 (64Bit), Intel Core i5-3570K 3,4 GHz, 8 GB RAM, GeForce GTX 770 nebo Radeon R9 270X, 30 GB volného místa na disku