Dunkerk

      Válečnému velkofilmu Dunkerk od režiséra Christophera Nolana nelze upřít úchvatně vykreslenou dobovou atmosféru, precizně natočené velkolepé scény a vysokou míru napínavosti. V těchto ohledech se rozhodně jedná o jeden z nejlepších filmů roku, avšak mezi svůj letošní filmový „top“ snímek nezařadím. Složitá struktura vyprávění, která je rovnoměrně rozdělena mezi tři příběhové linky (země, voda, vzduch… :)), jenž se různě propojují i přes to, že pokrývají odlišné časové horizonty (týden, den, hodina), mi nevadila. Tento komplikovaný koncept je pro válečný film rozhodně zajímavou a netradiční volbou, avšak vadily mi časté prostřihy spojené právě se střídáním jednotlivých linií.  Až příliš odvádějí pozornost a děj kvůli nim není tak celistvý. Poměrně odměření hrdinové filmu také nedávají příliš prostoru pro nějaký větší přísun emocí, což je pro mě docela velké mínus. Dunkerk je výborný film, ale od jednoho ze současných nejlepších tvůrců jsem čekal prostě víc. Za ty závěrečné průlety si ale někdo zaslouží pořádný metál. Tyto sekvence jednoznačně patří mezi letošní nejpůsobivější scény.