Rogue One: Star Wars Story

      Bavil jsem se o něco víc než při sledování sedmého dílu. Tomu jsem vytýkal především generický příběh a málo emotivních scén a spin off Rogue One je alespoň ve druhém ohledu podstatně lepší. Příběhově je to ovšem podobná úroveň. Hlavní zápletka je vystavěna okolo honby skupiny rebelů v čele s mladou Jyn (Felicity Jones) za nalezením plánů nedávno dostavěné Hvězdy smrti (děj se odehrává těsně před začátkem čtvrtého dílu) a bohužel na ní znovu není vůbec nic originálního. A mě to už popravdě začíná dost vadit, ale přejděme raději k pozitivům.

      Tím prvním a jasně patrným je podstatně temnější atmosféra než v předešlých dílech. Boje jsou zde drsné a špinavé, výstřely Hvězdy smrti extrémně ničivé (a lahůdkové), postavy správně nečernobílé a jejich chování je v rámci Star Wars univerza mnohdy i dost nestandardní. Tradiční „odlehčená romantická sci-fi pohádka“ se už holt nekoná, což ale jde ruku v ruce se značným úbytkem humoru (stará se o něj alespoň droid K-2SO). Dalším podstatným plusem jsou již zmiňované emotivní scény, kterých je více než v sedmičce a navíc i mnohem lépe fungují. Zpráva Jynina otce či úplný závěr na planetě s archivem jsou velmi silnými a dojemnými momenty.

      Co se audiovizuálního pojetí týče, tak tam není co dodat. Hudba dobře slouží potřebám filmu a po trikové stránce se jedná o naprostou špičku (vyjma překvapivě špatných digitálních herců…). Z hereckých výkonů musím zmínit tradičně skvělého Bena Mendelsohna v roli hlavního záporáka, a také hlavní hrdinka Jyn je fajn. A možná přijde i bourák Darth Vader! 🙂 Rogue One: Star Wars Story opravdu ocení především starší fanoušci původní trilogie – propojení snímku s legendárním čtvrtým dílem je značné. Já osobně oceňuji hlavně odvahu tvůrců vydat se temnější neprobádanou cestou. Silné čtyři hvězdy.