Nevyzpytatelné cesty Boží

Věhlasný španělský scénárista Oriol Paulo (Contratiempo, Nevina) ve svém nejnovějším snímku opět silně reflektuje mysteriózní žánr – jako obvykle i se řádně zamotaným dějem a spoustou méně či více (ne)čekaných zvratů. Během putování po Nevyzpytatelných cestách Božích se tentokrát vydáme do místa, které patří mezi tradiční a vysoce atraktivní lokace v rámci mysteriózních podívaných: do ústavu pro duševně choré pacienty. Konkrétně tam právě jede soukromá detektivka Alice (hraje Bárbara Lennie), aby vyšetřila nevyjasněnou vraždu syna jejího známého. Alice předstírá duševní chorobu, aby si zajistila snadný vstup do zařízení, které spolu s personálem obývá panoptikum pacientů s širokým spektrem mentálního postižení.

Španělská kombinace Přeletu nad kukaččím hnízdem a Prokletého ostrova sice nedosahuje značných kvalit obou zmiňovaných filmů, ale i tak bych projekci tohoto dvou a půl hodinového snímku doporučil. Po herecké stránce se jedná o vynikající film, který spolu se svým hlavním tvůrcem občas bojuje s tím, co chce vlastně sdělit a lehce se zamotává ve svých vlastních scénáristických kličkách. I přes lehce extrémní stopáž a možná až příliš okatý důraz na časté překvapování a „vodění“ diváka film celkově baví. Solidní počin španělské kinematografie, výborný film na Netflixu, avšak v režisérově nabitém portfoliu spíše průměrnější počin, jelikož to umí i mnohem lépe.

Naše hodnocení
Vaše hodnocení

Napsat komentář