Kaleidoskop

V seriálu Kaleidoskop se misí prvky ze slavných filmových a televizních titulů jako jsou Dannyho parťáci, La casa de papel a ke konci tvůrci z Netflixu přidají i trochu příjemně nekompromisního Farga. Otázkou ovšem je, na jaký konec se člověk bude dívat respektive kdy se na něho bude dívat. Kaleidoskop je uváděn jako experimentální seriál, což ve skutečnosti není tak žhavé, ale rozhodně se jedná o originální počin, jehož neotřelost tkví v náhodném přehrávání jednotlivých epizod. Těch je celkově osm a jsou nazvané podle barev, se kterými je i spojen děj daného dílu. Pokusy Netflixu o něco jiného se definitivně cení, ale přecejen bych od televizních tvůrců čekal ještě více tvůrčí odvahy a novátorských pokusů během oněch 25 let novodobé zlaté televizní éry.

Náhodné přehrávání epizod (lze se mu i vyhnout) nemusí být zrovna velká výhra a Kaleidoskop může diváka občas trochu mást i přes poměrně tradiční a srozumitelný příběh o zlodějské partě, která si chce podstatně přilepšit na budoucí důchod. Tradiční struktura vyprávění o přípravě, exekuci a následném dění po samotné zlodějské akci s nezbytnými retrospektivními díly (útěk z vězení vynikající) a pasážemi je naštěstí podána dostatečně atraktivně a napínavě. Zápletka je rovněž doplněna a ozvláštněna o několik dílčích minipříběhů včetně jedné dávné křivdy z minulosti. Herecky v tomto projektu vévodí tradiční tahoun Giancarlo Esposito v roli šéfa bandy a samozřejmě i zkušený britský herec Rufus Sewell, který ztvárnil ředitele bezpečnostní firmy a potažmo i hlavního oponenta zlodějů. Na ospalý začátek roku velmi solidní televizní počin.

P.S: Zelená a růžová jsou nej.