Svérázný švédský filmař Ruben Östlund (ujal se jak režie, tak i scénáře) rád ve svých dílech kritizuje společenské poměry nejen doma ve Švédsku, ale zároveň i v rámci Evropy a vyspělého západního světa. Stejně tak tomu je i v jeho nejnovějším, zdaleka nejambicióznějším a rovněž i nejdelším (150 minut) filmu Trojúhelník smutku. Středobodem příběhu je plavba na luxusní výletní lodi, která se pro tamní posádku a cestující neubírá zrovna očekávaným kýženým směrem. Rozmanité panoptikum nechutně bohatých, zhýčkaných a zhýralých pasažérů získá i díky konstantně opilému kapitánovi Thomasovi (hraje Woody Harrelson) zážitek na celý a pro některé už ne zrovna dlouhý život.
Mnohavrstevné satirické komediální drama vdechuje život spoustě nadnesených témat a motivů. Film i přes tento široký záběr (a možná díky němu) dokáže perfektně zabavit a zvládá i průběžně překvapovat. Je to podívaná o současném nekontrolovaném rozmachu romantického konzumerismu, o hodnotě jednotlivých společenských a pracovních rolí, o nevhodnosti degustační večeře během plavby na rozbouřených vodách, o detailním rozboru kapitalismu a komunismu. Film celkově o všem a zároveň i o ničem. Bavilo mě to hodně, o nadšení ale nelze úplně mluvit. Je to každopádně snímek hodný pozornosti. Domácí projekci lze doporučit: ideálně s konzumací oblíbených pochutin před filmem a ne v jeho průběhu. 🙂
Nejnovější komentáře