Tenet

V porovnání s posledními obdobně zaměřenými sci-fi filmy Christophera Nolana, tedy s Interstellarem a především i Počátkem, mi Tenet vychází jako ten třetí v pořadí. Zmiňované dva snímky byly srozumitelnější, divácky přívětivější a lépe fungovaly i v dramatické a emotivní rovině. Tenet je značně ambiciózní podívaná, tak trochu futuristická složitější bondovka, která je založena na různých časových hrátkách a paradoxech. Tajný agent v podání Johna D. Washingtona (Denzelův syn) spolu se svým kumpánem Robertem Pattinsonem zachraňují svět, který chce zničit zloduch Kenneth Branagh s podporou někoho z budoucnosti. Velkou úlohu v příběhu sehraje i záporákova manželka (hraje Elizabeth Debicki), která o svém muži ví ze všech nejvíc a vzhledem k vzájemným antipatiím oběma agentům pomůže.

Znalého fanouška režisérových filmů jistě nepřekvapí technická triková dokonalost, excelentní sladění hudby s obrazem, a také dynamika velkolepých akčních scén. Těch je hodně a ikdyž se divák (minimálně napoprvé) nebudete úplně stoprocentně orientovat v dění na obrazovce, tak to neznamená, že by si tyto pasáže nemohl naplno užít. Především s rostoucím postupem stopáže už toho začíná být docela dost a ani já se úplně snadno neorientoval v tom kdo/co/proč a především i kdy. To platí hlavně pro závěrečnou bitvu, avšak je potřeba připočíst ke cti, že samotný skvělý závěr přinese více odpovědí než dalších otázek a vše začne dávat větší smysl. Druhá projekce je v případě Tenetu asi nutností. Je to vynikající film, ale příště by už mohl slavný tvůrce klidně i trochu „zvolnit“ v onom hektickém posouvání žánrových limitů.