Nosferatu

Talentovaný režisér Robert Eggers se po tvorbě vynikající dobrodružné vikinské podívané Seveřan zaměřil na další silně atraktivní látku, kterou představuje slavný příběh o nebezpečném transylvánském upírovi se zhoubnými zkázonosnými ambicemi. V historickém gotickém hororu Nosferatu se sešla plejáda slavných herců (včetně režisérova dvorního herce Ralpha Inesona), kteří pod pevným vedením neotřelého tvůrce vynikají v jednom z nejlepších filmů tohoto specifického žánru za poslední dekády. Dvouhodinový atmosférický snímek o nerovném boji nesourodé skupiny přátel a známých s mocnou nadpřirozenou entitou jednoznačně představuje vrchol režisérovi dosavadní tvorby.

Veškeré poznávací tvůrčí znaky amerického filmaře nalezneme i zde. Tím nejzásadnějším prvkem je beze sporu jedinečná forma filmu, kterou pomáhá utvářet skvostně zprostředkovaná kamera, díky níž je součástí snímku hned několik dechberoucích až téměř magických scén (příjezd na hrad, Nosferatův teror ve městě). Nosferatu je navíc značně kvalitní i po příběhové stránce. Film neobsahuje žádné nevýrazné pasáže a drží diváka v neustálém očekávání věcí příštích, které zpravidla bývají extrémně syrové, brutální a zároveň svým unikátním způsobem podmanivé. Rozhodně se nejedná o příjemný film pro běžné diváky. Jednoznačně je to ale film působivý: i díky nepopiratelnému audiovizuálnímu novátorství a současnému respektování dlouholetých žánrových tradic a postupů.