V pořadí již třetí filmové adaptace slavného stejnojmenného (proti)válečného románu E. M. Remarquea (předtím dva povedené americké filmy z let 1930 a 1979) se tentokrát zhostil německý režisér Edward Berger a natočil jeden z nejlepších letošních filmů, které byly vyprodukovány pod záštitou platformy Netflix. Z dosavadních adaptací se jedná o tu zdaleka nejvolnější, avšak silné sdělení a celkové vyznění legendární knihy film zprostředkovává velmi zdařile. Tuhé a v mnoha ohledech nesmyslné boje v zákopech První světové války opět naplno ožívají prostřednictvím filmového média a tentokrát jsou podány z ryzího německého úhlu pohledu.
V prvé řadě je potřeba pochválit prvotřídní audiovizuální kvality filmu, které si drží vysokou úroveň po celou takřka půl třetí hodiny dlouhou stopáž. Skvělá kamera a výprava jdou jedněmi ze základních stavebních kamenů od počátku pevně budované syrové atmosféry západoevropského bojiště. Nadčasový příběh o nezdolnosti lidského charakteru a zcela zásadní důležitosti přátelství i v rámci extrémních podmínek se povedlo zprostředkovat velmi dobře. Dovedl bych si představit -během už tak silného diváckého zážitku- ještě silnější emociální zainteresovanost, ale tu naplno nedovoluje ne zcela plynulé sžití se s postavami a jejich osudy. I tak je potřeba zdůraznit, že Na západní frontě klid je jeden z nejlepších válečných filmů za poslední dekády, který prokazuje čest památce nebohé ztracené generace.
Nejnovější komentáře