Německý tankista Otto Carius popsal dění na východní frontě z pohledu velitele tankové čety a Günter K. Koschorrek zase zprostředkovává své zážitky z fronty optikou pěchotního kulometného střelce. Oproti svému kolegovi, který se účastnil bojů od roku 1944, navíc sloužil již v roce 1942 u Stalingradu a navzdory dlouhému nasazení až do konce války se mu povedlo přežít. Na základě svých vzpomínek a početných psaných poznámek tento voják sepsal své paměti, které vyšly ve formě ucelené knihy.
Ta začíná tvrdým výcvikem v německém týlu a pokračuje dlouhým vlakovým přesunem ke stalingradské frontě. A právě následný ústup či spíše úprk německých jednotek od města, díky němuž se i Koschorrek se štěstím vyhnul uzavření tamního kotle, je jednou z nejzajímavějších a nejdramatičtějších kapitol celé knihy. Pěchotní pohled na události na frontě je značně obohacující a samozřejmě i znepokojící. Smrt číhala v podstatě na každém kroku a autorovi se jí povedlo vyhnout díky kombinací štěstí, umu a zdravotních dovolených, na kterých se zotavoval ze svých početných zranění.
I další kapitoly jako je například ta, která popisuje další překotný ústup německých vojsk napříč nekonečnými východními pláněmi na začátku roku 1944 či závěrečná fáze války, kterou Koschorrek prožil v Mariánských lázních, jsou značně poutavé. Poskytují hodnotný vhled nejen do specifik druhoválečného válečnictví, ale představují i detailní obraz tehdejší doby a společnosti. Nezapomeň na zlé časy aneb další skvělý válečný životopis, který stojí za přečtení.
Nejnovější komentáře