Kniha o životě Mahátmy Gándhího na mě velice zapůsobila. Snaha Gándhího o nenásilné a přesto úspěšné reformy, založené na jeho smyšlení, pohltila statisíce až milióny lidí, a dále přispěla ke svobodě Indie od nadvlády anglických kolonizátorů. To vše bez jediného výstřelu, ba ještě při odplutí britských lodí na sebe protichůdné strany mávaly na rozloučenou. To, v co tento velký člověk věřil a kázal nazýval satjagrahy – v jednoduchosti by se dalo říct – trpělivost, soucit a ochota vytrvat. Tak dlouho hledal východisko až byly obě strany spokojené. Nebál se jít s davem do ulic, nesčetněkrát býl také zavřen do vězení, vždy za každých okolností propagoval nenásilné metody dosažení svého, lásku k bližnímu a ve všem šel příkladem ostatním – vstával brzy ráno, již mezi třetí a čtvrtou hodinou a stále pracoval jak na sobě, tak na úkolech, které před ním stály. Jeho život ukončil mladík v hustém davu v Dillí, kde Gándhí pobýval a snažil se dosáhnout míru mezi hinduismy a muslimy. Mladík vystřelil ránu přímo do srdce. Gándhího poslední slova byla: „Odpouštím ti, miluji tě, žehnám ti.“ I v té nejhorší chvíli života si udržel ideály, které celý život kázal a v něž skálopevně věřil. Co více dodat… jen asi to, že tahle kniha stojí za přečtení.
Naše hodnocení
Vaše hodnocení
Nejnovější komentáře