Papírová města

     Na romantickém (feel-good) dramatu Papírová města oceňuji především to, že jej nesužuje tradiční problém podívaných pro odrostlé náctileté, kterým jsou extrémně otravní a nepřirození mladí (ne)herci. V tomto ohledu snímek vyčnívá. Casting se jednoduše povedl – všichni herci jsou zde sympatičtí, nepřehrávají a veskrze jsme s nimi neměl žádný problém. Za to palec nahoru. Co se příběhu týče, tak je také nadstandardní a docela i originální. Středoškolák Quentin (Nat Wolff) stráví se svou spolužačkou a bývalou nejlepší kamarádkou Margo (Cara Delevingne) dobrodružnou noc, během které se dvojice originálním způsobem mstí dívčinu bývalému příteli a jeho kumpánům. Zakřiknutý Quentin si noční akci s živelnou spolupachatelkou opravdu užije, avšak na druhý den Margo beze stopy zmizí… Quentin tedy rozjede pátrání a s pomocí svých kamarádů a indicií, jenž Margo zanechala, nakonec zjistí, kam pravděpodobně odjela a všichni se za ní vydají. Celé je to velmi příjemné pokoukání, jenž na mě zapůsobilo i přesto, že už dávno nejsem cílová skupina (středoškoláci). Papírová města nabízejí množství jasných (a moudrých) sdělení a přesahů, které si k srdci může vzít kdokoliv – je to chytrý snímek, jenž dalece převyšuje ostatní tuctové zástupce ze žánru romantických dramat. A navíc to má opravdu, ale opravdu skvělý soundtrack… Celkově milé překvapení.