64. Páteční podvečerní… o pozoruhodné kariéře Leonarda DiCapria

     Každý filmový fanoušek ho zná. Leonardo DiCaprio je herec, jehož kariéra nabrala již od svého začátku strmý vzestup a při zpětném pohledu je nutné dodat, že naprosto oprávněně. Nyní čerstvý čtyřicátník, jenž má na svém kontě momentálně více než tři desítky filmů, už jako teenager prokazoval nesporný talent a postupem času se mu povedlo plynule přejít z polohy dětské herecké hvězdy do polohy dospělého charakterního herce, což je velmi obtížné – u mnoha mladých hereckých nadějí tento proces zcela zkrachoval a časem se na ně zapomnělo. Ovšem to není případ Leonarda DiCapria. Ten se v průběhu poslední dekády zařadil mezi nejžádanější herce současnosti, poněvadž ke svému nepopiratelnému nadání přidává i těžkou hereckou dřinu, a také venlý zápal pro každou roli, což je kombinace, která zákonitě musí přinést úspěch. Dost ale bylo ód. Nyní se už zaměřme na nejlepší a nejdůležitější snímky, ve kterých se Leonardo objevil.

      Tím prvním, kterým Leonardo prorazil do diváckého povědomí byla hororová komedie Critters 3 (1991), ve které známé „kousavé chlupaté koule“ (nemohl jsem si pomoct 🙂 ) terorizovaly jeden věžák V Los Angeles. Velmi záhy následovala výtečně zahraná úloha ve znepokojivém psychologickém drama Dospívání po americku (1993), v němž si mladý herec zahrál s Robertem DeNiro, a ve stejném roce ztvárnil roli retardovaného chlapce ve zlomovém filmu Co žere Gilberta Grapea?, za kterou získal svou první nominaci na Oscara a navíc i na Zlatý glóbus, přičemž ani jedna nebyla proměněna. A pak už nastal zmiňovaný strmý kariérní vzestup, který lemovaly zpravidla zásadní role ve filmech jako je Rváčův deník, Rychlejší než smrt (oba 1995), Romeo a Julie (1996), průlomový Titanic (1997, druhá nominace na Zlatý glóbus) a do konce milénia ještě dobrodružný historický snímek Muž se železnou maskou (1998), v němž přišla na řadu obtížná dvojrole.

    Od roku 2000, v němž se Leonardo objevil v psychologickém dramatu Pláž, se poněkud snížil hercův poměr počtu rolí na jeden rok, avšak kvalita samotných snímků šla ještě nahoru, poněvadž od tohoto data herec spolupracuje v podstatě pouze s věhlasnými režiséry a vybírá si výhradně ty nejzajímavější projekty, což je samozřejmě dobře. V roce 2002 si zahrál po boku Toma Hankse ve známé akční „heist“ komedii Chyť mě když to dokážeš od Stevena Spielberga (třetí nominace na Zlatý glóbus) a ještě i v historické výpravné gangsterce Gangy New Yorku od Martina Scorseseho, ve které plodná spolupráce slavného režiséra a nyní už i slavného herce začala. Jejich druhým filmem bylo rozmáchlé životopisné drama Letec z roku 2004 (první získaný Zlatý glóbus a druhý neproměněný Oscar), a tím třetím zase výtečný kriminální thriller Skrytá identita z roku 2006 (pátá nominace na Zlatý glóbus). Ve stejném roce si ještě Leonardo zahrál v dobrodružném akčním thrilleru Krvavý diamant (šestá nominace Zlatý glóbus, třetí na Oscara), v němž si zkusil spolupráci z dalším znamenitým tvůrcem, Edwardem Zwickem.

     Inu a ani na přelomu desátých a dvacátých let tohoto století (zvykejme si na to 🙂 ) se nic nezměnilo. Leonardo získal v podstatě neotřesitelnou pozici mezi těmi nejzářivějšími hollywoodskými hvězdami a nadále pokračoval ve spolupráci s nejlepšími filmaři současnosti. V roce 2008 si zahrál v psychologickém dramatu Sama Mendese Nouzový východ (sedmá nominace na Zlatý glóbus) a tentýž rok stihl i roli tajného agenta v akčním thrilleru Labyrint lží od Ridleyho Scotta. Následující rok si dal herec pauzu, aby se nadechl ke skvělým výkonům v dalších letech. V roce 2010 se objevil ve výborném sci-fi thrilleru Počátek od Christophera Nolana, a záhy na to následovala v pořadí již čtvrtá spolupráce s Martinem Scorsesem, kterou představuje role ve starosvětském mysteriózním thrilleru Prokletý ostrov. No a Leonardo pokračoval ve stejném trendu. Rok poté ztvárnil notoricky známého ředitele FBI Edgara Hoovera v životopisném dramatu Clinta Eastwooda J. Edgar (osmá nominace na Zlatý glóbus) a v následujícím roce Leonardo vyzkoušel, jaké to je spolupracovat s legendárním Quentinem Tarantinem, jelikož si střihnul sice vedlejší, avšak zapamatováníhodnou roli nelítostného majitele plantáže ve westernu Nespoutaný Django, za níž získal v pořadí již devátou nominaci na Zlatý glóbus.

     Je rok 2013, ve kterém probíhá pátá spolupráce s Martinem Scorsesem, a to na výtečném životopisném komediálním dramatu Vlk z Wall Street, jednom z nejlepších filmů posledních let, za který Leonardo naprosto poprávu získal jubilejní desátou nominaci na Zlatý glóbus (teprve druhou proměněnou!) a čtvrtou nominaci na Oscara, jenž opět nebyla proměněná. Role zhýralých, prospěchářských a vykutálených podvodníků očividně akademikům nejsou nijak zvlášť po chuti, ať už jsou sebelíp zahrané. Po této úloze (tentýž rok ještě zastal roli v muzikálu Velký Gatsby) si herec vzal delší dovolenou, která ovšem byla potřeba. Zvlášť s ohledem na extrémně náročnou roli v sugestivním westernu Revenant, za který Leonardo získal další nominace na obě nejprestižnější filmové ceny. Jedenáctou na Zlatý glóbus již proměnil a zdali bude konečně proměněná i ta pátá oscarová, se dovíme již za necelé dva týdny. Upřímně to už Leonardovi přejeme, poněvadž by si tohle ocenění zasloužil tak, jako málokdo. Netřeba více dodávat. Dnešní Páteční zakončíme pouze zajímavou minihistorkou, v níž jde o to, jak Leonardovi jeho první agent doporučoval změnu jeho pravého jména, poněvadž znělo příliš složitě, exoticky a nezapamatovatelně. Herec na doporučení nedal a udělal dobře. Nikdo dnes totiž nezná Lennyho Williamse, avšak Leonarda DiCapria… toho zná každý filmový fanoušek. A v podstatě i všichni ostatní.