Běsnící požáry, ničivé vodní vlny, hrozivá tornáda, soptící vulkány či kus prosté horniny, který přiletí z vesmíru a nadělá na Zemi pořádnou paseku. Právě tyto živly a jim podobné budou hrát hlavní roli v dnešní Páteční podvečerní, v níž si připomeneme a určíme nejlepší katastrofické filmy. Odjakživa nás tento žánr fascinoval a vždy jsme podobné snímky vyhledávali. Na nerovném souboji člověka s podstatně mocnějšími silami holt něco je. Tady jsou nejlepší nejlepší zástupci žánru za poslední půlstoletí.
Rádi vzpomínáme na dva katastrofické filmy s legendárním Paulem Newmanem, přičemž oba podle nás patří do zlatého fondu žánru. Prvním je Skleněné peklo (1974), ve kterém Newmanovi v souboji s ohněm v mrakodrapu pomáhal i Steve McQueen, a druhým filmem je Když se čas naplnil (1980), jeden z našich nejoblíbenějších katastrofických filmů, ve kterém Newmanova skupina uniká ze značně tektonicky aktivního ostrova. Dalším fenomenálním katastrofickým snímkem je Dobrodružství Poseidonu (1972), v němž zase jiné herecké duo ve složení Gene Hackman a Ernest Borgnine uniká z převrácené záoceánské lodi. Velká filmová klasika. A právě tento slavný snímek v sedmdesátých letech odstartoval velkou vlnu (různě kvalitních) žánrovek. Jednou takovou je i Zemětřesení (1974) s Charltonem Hestonem a Avou Gardner v hlavních rolích. Ti se potýkají s následky ničivého zemětřesení a kde jinde než na tektonickém zlomu v Los Angeles.
Po slabším období v průběhu osmdesátých a první polovině devadesátých let započala nová zlatá éra katastrofického filmu, kterou bez pochyby nastartoval zdařilý film Twister (1996), ve kterém Bill Paxton a Helen Hunt převážně utíkali či ujížděli před početnými tornády. Film byl kasovně velmi úspěšný (tržby takřka půl miliardy USD!) a jedná se o velký milník v historii žánru. Máme rádi i Denní světlo (1996) se Sylvesterem Stallonem. Slavný herec v této podívané pokoří veškeré živly v uzavřeném tunelu. A nedáme dopustit na vynikající snímek Rozpoutané peklo (1997), kde Pierce Brosnan s Lindou Hamilton bojují o řivot v krásné přírodě u amerického maloměsta, u něhož se probudí k životu nebezpečný vulkán. A podívat se dá i na „městskou“ Sopku (1997) s Tommym Lee Jonesem. Samozřejmě nemůžeme zapomenou ani na dvojici žánr-určujících filmů, kterými jsou Drtivý dopad a Armageddon (1998). Výtečné duo snímků o souboji lidstva z (neživým) nebezpečím z vesmíru. Na tyto filmy se dá podívat opravdu vždy a všude. 🙂
Od začátku milénia filmaři poměrně pravidelně natáčejí zdařilé katastrofické snímky. Asi málokdo nemá rád mrazivé dobrodružství Den poté (2004), v němž se Dennis Quiad na prahu globální katastrofy vydá zachránit svého syna Jakea Gyllenhaala. Ještě dodnes pamatujeme na smysly útočící zážitek z kina, ve kterém se promítal velkofilm 2012 (2009 :)). V tomto snímku režisér Roland Emmerich takřka kompletně zničil celou Zemi, tak jak to umí pouze on. Dále můžeme jedině doporučit i film Nic nás nerozdělí (2012), který poutavě zprostředkovává ničivou vlnu tsunami, jenž se v roce 2004 přivalila z Indického oceánu. Ve snímku hraje například Naomi Watts či mladý Tom Holland. Dalšími solidními filmy jsou ještě ruské Metro (2013), norská Vlna (2015) či vynikající americké snímky Deepwater Horizon (2016) a Hrdinové ohně (2017). Momentálně se sice nacházíme spíše ve fázi útlumu (nikoliv utrumu) žánru, ale ta další zlatá éra na sebe jistě nenechá tak dlouho čekat. Přejeme příjemnou katastrofickou podívanou a příště opět na počtenou!
Nejnovější komentáře