Ruské filmy mají svou kvalitu. Samozřejmě ne všechny a často se v nich objevují tradiční neduhy tamní kinematografie jako je megalomanský nacionalismus, přehnaná míra patosu či některé neduhy techničtějšího rázu jako je zmatená kamera, podivná návaznost scén či přílišná záliba ve zpomalených záberech. Občas jsou ovšem tyto mínusy zastoupené v tak malé či neexistující míře, že se můžeme bavit o vynikajícím filmu. V nedávné době jsme jich neviděli zrovna málo a v dnešní Páteční podvečerní vám přinášíme výběr toho nejlepšího, co ruští filmaři natočili.
Asi nemá smysl začínat někde jinde, než u válečných a historických filmů. Mluví pro ně dlouhodobá tradice a několik opravdu skvělých novodobých zástupců těchto žánrů. Mezi válečnými filmy vyčnívá například 9. rota (2005). Brutální válečný snímek o rotě zelenáčů, kteří si projdou drsným křestem ohněm během sovětské invaze do Afghánistánu. Jedná se o první a zdaleka nejlepší film režiséra Fjodora Bondarčuka, syna slavného tvůrce Sergeje Bondarčuka (Waterloo). Dalším pamětihodným počinem je Brestská pevnost (2010), který zobrazuje sovětskou obranu hraniční pevnosti na začátku německé invaze do Sovětského svazu v létě roku 1941. Zdařilou podívanou je i „sniperská“ Bitva o Sevastopol (2015), podívat se dá i na akční tankové hrátky ve snímku T-34 (2018) či na balkánská jatka v Balkánské hranici (2019). V rámci historického žánru vybíráme dvojici vesmírných filmu Čas prvních a Saljut-7 (oba 2017), které doplní ještě i středověká rubanice Viking (2016), a také málo známý a nedoceněný historický epos Sluha Jejího Veličenstva (2007), což je jeden z našich nejoblíbenejších ruských filmů. Velkolepá dobrodružná podívaná s nádechem novověkého romantismu.
Z historie se přesuneme do současnosti a tvrdé ruské reality. Právě tu zobrazuje dvojice snímků osobitého režiséra Andreje Zvjaginceva. Jeho filmy Leviatan (2014) a Nemilovaní (2017) se odehrávají na zcela odlišných místech (osada u Barentsova moře respektiva Moskva), ale i tak mají mnoho společných jmenovatelů. Drsný příběh, syrové prostředí a těžce zkoušení hrdinové, kteří dojdou až na kraj svých psychických a fyzických sil. Nepříjemné na pokoukání, avšak prvotřídní, a na Rusko i poměrně netypicky sebereflexivní, filmařina. Velmi solidní jsou i některé ruské thrillery. Velmi mile nás překvapil minimalistický snímek Vymahač (2016), který boduje postupně gradovaným napětím a výbornými dialogy. Hlavní roli ve filmu ztvárnil Konstantin Chabenskij, což je jeden z nejlepších a nejobsazovanějších ruských herců spoučasnosti. Často hraje i v zahraničních filmech (Černé moře). Dalšími zdařilými thrillery, tentokrát katastrofickými, jsou klaustrofobické Metro (2013) a výpravný Nouzový let (2016). A máme tu i jeden větší rest. Stále jsme ještě neviděli počátky ruského rockového undergroundu v hudebním životopisném filmu Léto (2018). Brzy to napravíme.
Na závěr se ještě zmíníme o snímcích, které spadají do okrajovějších a experimentálnějších žánrů. Mnoho diváků a kritiků překvapil akční Hardcore Henry (2016) režiséra Iljy Najšullera. Frenetická akční řež z pohledu první osoby je působivou ukázkou málo využívaných možností akčního žánru. Ruští filmaři občas fušují i do fantasy a jednou z takových mála povedených výprav je Legenda o kolovratovi (2017). V tomto filmu parta ruských gerojů brání svou vlast proti mongolským hordám. Ruští filmaři mají široký záběr a jejich výtvory se jistě vyplatí i do budoucna sledovat. Ne vždy se to sice povede, ale byla by škoda nechat si ujít takové množství zdařilých filmů.
Nejnovější komentáře