Wolfenstein II: The New Colossus

Platforma: pc, ps4, xone

      Wolfenstein: The New Order spolu s datadiskem The Old Blood řadím mezi nejlepší akce této dekády, mezi které se druhý díl také zařadí. The New Colossus je podle mě o fous slabší než jeho starší bratříček, ale i tak se spolehlivě probije mezi nejlepší hry letošního roku. Nová anabáze slavného lovce nacistů B.J. Blazkowicze má sice pomalejší rozjezd, ale po několika fádnějších úvodních misích se situace notně vylepší a rozjede se zběsilá akční řežba, která ze svého tempa až do konce nepoleví.

      Hratelnost se sice od minula příliš nezměnila a moc novinek v ní nenajdeme, ale ve slabších chvilkách ji vždy podpoří ujetě bizarní příběh, kterému člověk nemůže upřít to, že má drajv, je docela originální a tak nějak to má prostě „koule“. Vyjma tradičních Billyho úderných hlášek a monologů je příběh podáván formou početných cut-scén, kterých je opravdu hodně, což někomu nemusí úplně sedět. Já ale časté prostřihy animací uvítal, poněvadž jsou zábavné a někdo si na nich dal očividně záležet.

       Jako obvykle zde nechybí bohatý systém perků, možnost vylepšování zbraní či spousta písemností a dalších pokladů, které jsou rozesety po jednotlivých lokacích. Luštění kódů pomocí přístroje enigma, které jde ruku v ruce s množstvím vedlejších misí, také není špatné, byť je po čase už poměrně repetitivní. Po grafické či stylistické stránce mě hra také neurazila, avšak zoufale zamrzlý engine s jeho nezničitelnými stoly a židlemi už docela ano. Nový „Wolf“ rozhodně není dokonalý a stále je co zlepšovat – taková hratelnost by už jistě snesla větší evoluci.  Celkové hodnocení je ovšem jednoznačně kladné. Kdo má rád fortelné oldschoolové akce, tak bude jistě spokojen.

Finální gameplay trailer