Maeve, Bernard, Caleb a především Muž v černém. Tyto čtyři zásadní postavy, ze kterých se hned tři řadí mezi veterány seriálu, a jejich vynikající herečtí představitelé excelují ve čtvrté řadě sci-fi thrilleru Westworld. Ta se podobně jako předešlá sezóna odehrává ve valné míře v reálném světě, který ovšem není tak skutečný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Role lidí a robotů se totiž obrátily a osvícení mechaničtí potomci lidstva momentálně spravují svou vlastní verzi světa ne zcela nepodobnou univerzu Matrixu, kde většina lidí v nevědomí prožívá svůj vlastní perfektní pozlátkový život, který je ale ve skutečnosti jedním velkým osobním peklem. V tomto základním nastavení se rozehraje nová kapitola boje dvou těžko rozlišitelných ras.
Klasický Westworld: obvyklá směsice akčních pasáží s emotivními dramatickými momenty ve spíše náročnějším dějovém rámci s jistým filozofickým přesahem. Zachována zůstala i jistá nevyrovnanost epizod, z nichž některé patří spíše do průměrného standardu a jiné zase atakují pozice nejlepšího dílu v celém seriálu. I přes tuto obvyklou formuli mě čtvrtá řada hodně bavila a je velká škoda, že bude s velkou pravděpodobností i řadou závěrečnou. Pokud se jednalo o skutečný konec seriálu, tak v tom případě se Westworld rozloučil přesně po svém: ne zcela jednoznačně, lehce nostalgicky a se silným ponouknutím k zamyšlení pro diváka – přesně v takovém módu v jakém seriál běžel během oněch čtyřech výborných řad.
Nejnovější komentáře