Starcraft II: Legacy of the Void

Platforma: pc

    Legacy of the Void je závěrečným dílem oblíbené strategické série Starcraft II, zaměřený tentokrát na religiózně-technokratickou rasu Protosů. Rozhodně se jedná o důstojné zakončení celé trilogie, které fanoušky jedné z posledních mainstreemových realtime strategií nezklame. Kampaň pro jednoho hráče, která sestává ze dvaadvaceti misí o délce mezi 15-40 minutami, je správně epická, osudová a emotivní. Protosové musí s pomocí svých spojenců zničit titána Amona, jenž ohrožuje existenci veškerého života ve vesmíru, čemuž odpovídá i náplň misí, v nichž nepřátele tvoří především zotročení Protosové a Zergové (samozřejmě i jejich hybrydi), a také fanatičtí lidé z frakce Moebius. Kampaň se originalitou a zábavností misí řadí zhruba na úroveň předešlého dílu Heart of the Swarm – většina misí je opravdu vynikajících (hlavně začátek a konec kampaně) a některé jsou zase veskrze klasické až fádní (střed kampaně). Přišlo mi, že těch druhých je naštěstí výrazná menšina.

     Mezičas tentokrát vyplňují kratochvíle na protoské vesmírné lodi, kde je možnost jednoduše vylepšovat jednotky a speciální schopnosti. Také tam lze vést nepovinné rozhovory s místním osazenstvem, a právě v tomto ohledu Legacy of the Void mírně na předešlé díly ztrácí. Rasa Protosů prostě není v porovnání s živelnými Zergy, vedenými pomstychtivou Kerrigan, a neurvalými lidmi v čele s charizmatickým Raynorem, tak zajímavá (snad vyjma cílevědomého Alaraka), a tudíž mě dialogy bavily o něco méně než v předchozích dílech. Každopádně se ale jedná o skvělou realtime strategii, kterou jsem si velmi užil. Starcraftu už ale bylo podle mě dost (chystají se ještě další příběhové minidatadisky…). Teď už bych pánové z Blizzardu prosil čtvrtý Warcraft, a kdyby dorazil ještě v této dekádě, tak bych se určitě nezlobil… 🙂

Gameplay – první mise

Minimální HW konfigurace: Windows XP 32 Bit, Intel Core 2 Duo 2,2 GHz , 2 GB RAM, GeForce 7600 GT nebo Radeon HD 2600 XT, 12 GB volného místa na disku