Oppenheimer

Tříhodinové historické životopisné drama o otci atomové bomby, americkém fyzikovi Robertu Oppenheimerovi . Pokud by takový snímek točil někdo jiný než slavný režisér Christopher Nolan, asi bych měl jisté obavy. Ani v případě věhlasného filmaře ovšem nelze nakonec mluvit o jednoznačném úspěchu: sice se jedná o výraznou a po mnoha stránkách zdařilou podívanou, avšak většinu ostatních Nolanových filmů řadím podstatně výše.

Po formální stránce nelze nic vytýkat. Audiovizuální podání je jedinečné a během oné spartánské stopáže vždy v případě potřeby spolehlivě obrousí některé ostřejší příběhové hrany. Tradiční vyprávění podané v několika odlišných časových rovinách v první třetině filmu dává přednost univerzitním začátkům slavného fyzika. Skvělá dynamická část filmu, která mě jednoznačně bavila. Druhá třetina snímku klade důraz na vývoj atomové bomby (projekt Manhattan) a rovněž i ta je silně poutavá a navíc i zakončená skvostnou scénou prvního testu atomovky. V závěrečné pasáži tohoto fortelnéno filmového životopisu přebírá iniciativu soudní žánr, který zde představuje mimosoudní proces s Oppenheimerem ohledně jeho bezpečnostní prověrky a dřívějších levicových aktivit. A zde už je to s onou podmanivostí filmu podstatně diskutabilnější: tyto sekvence mě až tak moc nezaujaly. Veškeré časové roviny filmu se samozřejmě značně prolínají a ono rozdělení filmu na třetiny je spíše jen orientační.

Na tříhodinové (a převážně) konverzační drama mě film vtáhnul do děje takřka po celou stopáž a o moc lépe to už asi natočit nešlo (jen těm dopadům bomby na japonské obyvatelstvo bych věnoval více prostoru namísto jiných zvolených témat). Herecké výkony, hojně ohodnocené nejprestižnějšími filmovými oceněními, samozřejmě patří k nejvýraznějším proprietám filmu. Jak Cillian Murphy v hlavní roli, tak i jeho ostatní kolegové a kolegyně měrou vrchovatou přispěli k tomu, že je Oppenheimer tak pozoruhodným filmem, na nějž se vyplatí vyhradit si ony tři hodiny vzácného času.