Jappeloup

K životopisnému sportovnímu filmu Jappeloup, který mapuje příběh slavného parkurového jezdce Pierra Duranda a jeho legendárního koně Jappeloup, jsem zpočátku přistupoval poměrně skepticky – tento sport mi vůbec nic neříká, ke koním mám v lepším případě spíše jen neutrální postoj a ani životopisné snímky mě nijak zvlášť neberou. A o to víc jsem byl mile překvapen. Příběh má tradiční životopisnou strukturu – nejdříve jsme svědky Durandových začátků, poté přichází na řadu seznamovací fáze s koněm a také jejich první závody, a na konec se dočkáme i slavného závodu na olympijských hrách v Soulu. Mezitím ještě Durand řeší rodinné problémy, potýká se s neúspěchy a různými dilematy a tak podobně. Samotný obsah tedy ničím moc nepřekvapí, ale rozhodně ani neurazí a je tak nějak příjemně… starosvětský.

Co se ovšem formy týče, tak ta mi místy až vyrážela dech – takto vynikající kameru a vizuál jsem už opravdu dlouho neviděl. Krásné záběry francouzské přírody, všemi barvami hrající závodiště či působivé zpomalené záběry skákajícího koně nasnímané z různých úhlů pohledu jsou tu na denním pořádku a do toho všeho je navíc výborně zakomponována podmanivá hudba. Pro oči a uši tedy velká lahoda. A i celkově je Jappeloup výborný – sice by rozhodně bylo na místě menší prostříhání (filmu, ne koně 🙂 ) a zkrácení na přijatelnější stopáž (130 minut je prostě moc), ale to už není tak podstatné. Před sebou tu totiž máme jeden z těch lepších, možná i nejlepších sportovních filmů posledních let, a i pokud vám parkur a koně moc neříkají, tak i přesto dejte Jappeloup šanci a možná vás příjemně potěší a dojme. Tak jako mě.