Everest

     Již na začátku tohoto roku jsme horolezecké drama Everest pasovali do role jednoho z letošních černých koňů filmového plátna, a pár hodin po projekci můžu konstatovat, že to bylo oprávněné. V pozitivním slova smyslu. Snímek, jenž zrežíroval islandský režisér Baltasar Kormákur, rekonstruuje jednu z největších tragedií, která se na nejvyšší hoře světa odehrála. Stalo se tak 10. května roku 1996, kdy z posledního výškového tábora vyrazilo na vrchol několik turistických výprav. Mnozí ho nakonec dosáhli, avšak několik horolezců se souhrou nešťastných náhod během výstupu zdrželo, a během následné cesty dolů je nečekaně zastihla extrémně silná bouře…

     Snímek na mě především v první polovině působil téměř jako dokument, což ovšem není mínus a neznamená to, že by se nebylo čím kochat. Například cesta do základního tábora přes malebné, leč drsné nepálské lokace působí až pohádkovým dojmem. Avšak ve druhé polovině filmu, krátce po výstupu na vrchol, se Everest definitivně překlene v syrové survival drama, které se sice nesnaží prvoplánově šokovat, avšak o to víc je sugestivnější a impozantnější. Postavám, jenž jsou mimochodem do jedné parádně zahrané, budete jejich totální vyčerpání opravdu věřit a budete trpět s nimi. A na řadu bohužel přijdou i úmrtí, která se zpravidla odehrají jen tak „mimochodem“ na kraji záběru, a o to víc jsou překvapující, ikdyž je podvědomě čekáte.

    Everest toho nabízí opravdu hodně. Je audiovizuálně podmanivý a trikově precizní (dechberoucí záběry na horu, nekompromisní nástup bouře), herecky bezchybný (Jason Clarke, Jake Gyllenhaal, Josh Brolin…), emotivně místy až zdrcující (dojímavé telefonáty), a navíc působí v rámci možností autentickým, skoro až odtažitým dojmem, což v rámci tohoto žánru taktéž velmi oceňuji. Celkově tedy není téměř co vytknout… pro mě jeden z letošních nejlepších filmů – nutno vidět v kině! 🙂