78. Páteční podvečerní… o herní sérii Doom

     Série, kterou není třeba dále představovat – drtivá většina hráčů na tomto světě někdy někde nějakého Dooma hrála. Ovšem vzhledem k nedávnému vydání čtvrtého dílu (který je výborný) je podle nás vhodný čas na menší shrnutí týkající se historie celé frančízy a čas jistě bude i na nějakou tu statistiku a zajímavosti. To vše v dnešní osmasedmdesáté Páteční podvečerní. 🙂

     Legendární první díl vyšel v roce 1993 a okamžitě způsobil revoluci na mnoha frontách. V první řadě to byl bezkonkurenční herní engine. V době vydaní se jednalo o jednu z nejlépe vypadajících her, která značně nekompromisním způsobem ohlásila nástup first-person akcí na herní výsluní. Jednička zanechala nesmazatelnou pozitivní stopu na mnoha generacích hráčů a pro spoustu z nich se jednalo o jejich první seznámení s počítačovými hrami (duo z Recenzone patří do této skupiny). Od roku 1993 se už holt řešil pouze a jenom Doom. A řeší se dodnes. K jedničce neustále vycházejí nové modifikace (například skvělý Brutal Doom), které vydává nesmírně početná a aktivní moderská komunita… po třiadvaceti letech od vydání. Nyní se přesuňme k příběhu. Ten se točil okolo elitního mariňáka, který musí zastavit pekelníky na Marsových měsících Phobos a Deimos. Nakonec uspěje a portálem se dostane na Zemi, která byla taktéž napadena démony. A zde začíná druhý díl (1994), jenž nese vypovídající podtitul Peklo na Zemi. Opět se jednalo o bezkonkurenční hru, která ještě vylepšila veškeré propriety z jedničky. Přinesla nové zbraně, nové nepřátelé, vyšší obtížnost a propracovanější level design. V roce 1996 byla cesta mariňáka zakončena v nových úrovních datadisku Final Doom, který už ale slávy svých předchůdců ani zdaleka nedosáhl. Co se ještě prvního dílu týče, tak za zmínku stojí, že v roce 1995 byl nainstalovaný na více počítačích než Windows 95. Asi tak. 🙂

    Po několika letech odmlky začalo studio Id Software s vývojem třetího dílu, konkrétně na konci roku 2000, přičemž hra byla oznámena následující rok. Datum vydání se po různých odkladech nakonec posunulo z Vánoc 2003 na červenec roku 2004. A přijetí bylo velmi kladné (hodnocení na Metacriticu mezi 85-90%, téměř 4 milióny prodaných kusů). Mnoho hráčů však bylo zklamáno značně odlišným herním stylem oproti prvním dvěma dílům. Trojka byla více hororovější, temnější a hratelnost byla celkově pomalejší a navíc v ní značně chyběl větší prvek interaktivity, což napravil následný datadisk Resurrection of Evil (2005). Ten ke stávajícím zbraním přidal tzv. Grabber, což je obdoba legendárního Gravity Gunu ze druhého Half-Lifu, a konečně i libovou dvouhlavňovou brokovnici. Příběh obou her se odehrával na Marsu, kde jako už tradičně došlo k pekelné invazi. Nu a nejinak tomu bylo i v nové čtverce. Opět Mars, opět pekelná invaze, opět osamocený elitní mariňák, avšak tentokrát se herní zážitek mnohem více přibližuje ke stylu původních dílů, což jsme také náležitě ocenili v nedávné minirecenzi. Starosvětská hratelnost, nelineární level design a „arénové“ souboje v dnešní době působí opravdu velmi osvěžujícím dojmem a vzhledem k vysokým prodejním číslům a výhradně pozitivním recenzím (85-90%) je jistě každému jasné, co na trhu už tak dlouho citelně chybělo. Fortelná oldschoolová střílečka.

     A co nás čeká v příštích letech? Teď sice věštíme z koule, ale velmi pravděpodobně datadisk a možná i kompletně nová pětka. Ať už se další Doomy budou odehrávat tam nebo onam, ať už budou mít hratelnost takovou nebo makovou, tak je nad slunce jasné, že si je opět pořídí milióny hráčů po celém světě. Nakopat zadky zákeřným zplozencům pekla je prostě a jednoduše stále skvělá zábava. V roce 1993 i v roce 2016. 🙂