176. Páteční podvečerní… o tvorbě spisovatele Chiny Miévilla

     Už si ani nevzpomínáme, kdy jsme naposledy v Páteční podvečerní nabídli nějaké to knižní téma, takže dnes konečně napíšeme novou kapitolu a budeme se bavit výhradně o knihách. Konkrétně o fantaskních knihách a ještě konkrétněji o knihách progresivního žánru New Weird. No a modří a fantastikou políbení už jistě tuší, kdo je jeho hlavním tahounem. Je to britský spisovatel China Miéville (1972), jeden z našich nejoblíbenějších tvůrců. Tento chlapík napsal už desítky skvělých knih a byť se v poslední době zaměřuje i na projekty, které nás až tak moc nezajímají (kniha o Říjnové revoluci – Miévillovy politické postoje směřují jasně doleva), tak jsme stále přesvědčení o tom, že nadaný spisovatel ještě „neřekl poslední slovo“. Tady je výběr z jeho dosavadní tvorby.

 

     Jednou z prvních Miévillových knih je městský fantasy román Král krysa (1998), za který byl spisovatel nominován na několik cen pro začínající tvůrce. Druhým a zcela zásadním dílem je Nádraží Perdido (2000). Tato skvostná kniha, která stála za zrodem žánru New Weird, je tím nejlepším spisovatelovým počinem. Jedná se o první díl trilogie ze světa Bas-Lag, v němž se mísí nespočet různých vlivů, kultur a technologií. Kniha byla nominovaná na všechny myslitelné prestižní literární ceny a my ji považujeme za naprostou povinnost pro všechny milovníky fantastiky. Dalšími díly trilogie jsou knihy Jizva (2002) a Železná rada (2004). Druhý díl se točí okolo velkého námořního dobrodružství, kdežto třetí zase zajímavě uzavírá celou trilogii během jedné složité vnitrozemské anabáze. Za nás jedna z nejlepších trilogií nového milénia. V roce 2005 ještě autor vydal chytlavou sbírku povídek Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy.

 

     China Miéville poté zavítal do světa young adult fantasy a napsal knihu Un Lun Dun (2007), na které mnozí (nejen náctiletí) ocenili její pozitivnější vyznění. Předešlé spisovatelovy romány mohou na méně otrlé čtenáře působit nadměrně depresivně, cynicky a nelítostně. Další knihou byla perfektní „New Weird detektivka“ Město & Město (2009), jejíž televizní seriálová adaptace s Davidem Morrisseym v hlavní roli má právě v těchto dnech premiéru. Jedná se o zdaleka nejoceňovanější Miévillův román (vyjma Nebuly v podstatě všechno) a my můžeme potvrdit, že moc takových knih není. Propracovaná detektivka, která se odehrává současně ve dvou paralelních světech (městech) je opravdu unikátním počinem a my si právě vzpomněli, že už je nejvyšší čas na druhé přečtení. 🙂 V roce 2010 spatřila světlo světa městská New Weird fantasy Kraken, kterou považujeme za jednu ze slabších spisovatelových knih. Rozhodně je to ambiciózní počin, ale poměrně dost překombinovaný.

 

     Právě na přelomu desátých a dvacátých let tohoto století měl spisovatel své nejplodnější období. V podstatě každý rok napsal novou knihu. V roce 2011 vyšla neotřelá „lingvistická sci-fi“ Ambasadov, kterou máme velmi rádi, a rok poté zase dobrodružná steampunková jízda (doslova) Kolejmoří, což je také spisovatelův zatím poslední román. Z nedávné doby můžeme zmínit například sbírku povídek Three Moments of an Explosion: Stories (2015) a dvojici novel This Census-Taker a The Last Days of New Paris (2016). Už by to ale chtělo nějaký ten román, a pokud bychom si mohli vybírat, tak román ze světa Bas-Lagu. Potenciál tohoto dechberoucího univerza totiž ani zdaleka nebyl vyčerpán a je nepopiratelným faktem, že většina Miévillových nejlepších knih se odehrává právě zde. Jsme nesmírně zvědaví, jaké další romány tento pozoruhodný tvůrce napíše. A teď už nás prosím omluvte – to druhé čtení Perdida opravdu nemůžeme odkládat věčně. Něco nám říká, že ta kniha je a bude stále skvělá… 🙂

Naše hodnocení
Vaše hodnocení
[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Napsat komentář

Your email address will not be published.